V poslední době přichází do schránek všech poslanců množství mailů, ve kterých je občané vyzývají, aby nepodpořili senátní verzi novely zákona o ochraně přírody a krajiny (někteří přiznávají, že tak činí na výzvu Hnutí Duha). Uvádím část textu jednoho z nich:
„Jménem svým, zatím svobodného člověka v krásné zemi, vás moc pěkně prosím nepodporujte ten zákon o zrušení Národních parků v České republice. Neumím si vůbec představit (nebo spíše umím ale nechci) co by se tady potom dělo. Vždyt takový zákon bude mít likvidační a destruktivní vliv nejen na naši přírodu, ale i na nás lidi samotné. Copak vy si přejete aby se vás jednou vaši vnuci či pravnuci zeptali a dědečku co to byl ten čundr a kam že jste to jezdili mezi stromy a bylo jich prý hodně. Vždyť by jsme se museli před nima propadnout hanbou.“
Člověk propadá zoufalství, kolik lží a dezinformací poskytují ekologičtí aktivisté lidem, kteří, možná v dobré víře, uposlechli jejich výzvu a píší poslancům podobné dopisy. Senátní návrh žádné parky rušit nechce, to je nesmysl, nebo spíše lež z dílny Duhy. Stromů bylo hodně, dokud neuschly po kůrovcové kalamitě, kterou má na svědomí ministr Bursík a ekologičtí aktivisté. Na čundr jsme v mém mládí na Šumavu moc jezdit nemohli, bylo tam hraniční pásmo a péesáci by nás zastřelili. Vyhraje-li sněmovní verze, po které tito lidé volají, bude většina Šumavy bezzásahová a vinou klidových území také nepřístupná. Zastaví vás ne péesáci, ale strážci Národního parku. Ten pán, co napsal ten dopis, by se měl propadnout hanbou za to, jak naletěl ekologickým aktivistům z Hnutí Duha a jak uvěřil jejich lžím.
Jan Zahradník