Je potřeba posílit střední Evropu, shodli se český prezident Miloš Zeman s Norbertem Hoferem, rakouským kandidátem na prezidenta za Svobodné (FPÖ). Ten dokonce pravil, že je potřeba vytvořit „unii v Unii“.
Pokud chtěli oba muži tímto naznačit, že je třeba udržovat dobré vzájemné česko-rakouské vztahy, není to pro Jihočechy žádné novum. Rakousko bylo v době totality pro mnohé obyvatele našeho regionu záchytným ostrůvkem spojení s demokracií, byť nás obepínal ostnatý drát. Vysílání rakouské televize šlo v mnoha jihočeských domácnostech jako protipól zpráv, které nám servírovala domácí média. Proto tak nějak jakoby samovolně a samozřejmě začaly po pádu železné opony nabírat vztahy mezi Jihočeským krajem, Horními a Dolními Rakousy (a také Dolním Bavorskem) na intenzitě. Na úrovni měst, obcí, různých spolků, sportovců a také na úrovni regionální, tedy „krajských vlád“. Uskutečnilo se několik konferencí ať u nás či na hornorakouské straně. Ano, ne ve všem jsme se vždy shodli, hornorakouská nechuť vůči Temelínu nebyla ničím neznámým. Ale vždy jsme si měli co říci ohledně řešení problémů například v dopravě či zdravotnictví. Nikdy jsme to příliš nezdůrazňovali, ale bylo nám jasné, že patříme na Západ a že je to ten správný směr. V poslední době bohužel současní krajští reprezentanti z řad ČSSD a KSČM obrátili pozornost směrem na Východ, o čemž svědčí jejich časté návštěvy Ruska a Číny. Nic proti tomu, ale proklamované přivedení silných východních investorů či dokonce strategického partnera pro letiště v Plané u Českých Budějovic se jaksi nekoná. Já stále věřím, a nejen já, že patříme na Západ a jsem přesvědčen, že spolupráce s nejbližšími jižními sousedy má pro nás větší váhu než cesty na daleký východ.