Neúsporně úsporný rozpočet resortu životního prostředí

Rozpočet kapitoly Ministerstva životního prostředí vypadá na první pohled velmi úsporně. Příjmy se snižují ve srovnání s rokem 2014 na 68,3 procenta, výdajový limit klesá na 72,6 % skutečnosti roku 2014. V žádném případě se ovšem nejedná o úspory.

Kapitálové výdaje podle mého názoru klesají proto, že i když programové období evropských programů začíná již v příštím roce, nebo začalo již letos a mělo by tedy v příštím roce být již v plném běhu, tak zřejmě v plném běhu nebude, protože programy, jak tady zmiňoval včera pan předseda klubu TOP 09 Kalousek, nejsou připraveny. Provozní výdaje se naopak zvyšují o 186 mil., tedy na úroveň 106,4 % roku 2014 a kapitálové výdaje, které jsem zmínil, klesají na 62,9 %.

Co se týká provozních výdajů, tak i v tomto rezortu dochází k navýšení počtu zaměstnanců úřadu Ministerstva životního prostředí o 21 z 558 na 579 a k navýšení prostředků na jejich platy o 20,1 mil. Kč.

Mluvil jsem o kapitálových výdajích a o jejich možné souvislosti s nedobrou připraveností na nastávající programové období. Co je podle mého názoru těžko pochopitelné, je to – a už jsem se o tom tady zmiňoval jak ve svém předchozím vystoupení v prvním čtení, tak i na jednání výboru -, že rezort vůbec nerozpočtuje finanční prostředky na programové období 2014-20. Když se podíváme na tabulku, jak jednotlivé rezorty přistupují k tomuto problému, tak zjistíme, že některé rezorty rozpočtují náklady na končící programové období, i na to, které bude nastávat. V tomto případě životní prostředí patří mezi ty rezorty, kde není na to rozpočtováno nic. Znamená to, že příprava operačního programu životní prostředí bude financována z nějakého jiného zdroje nebo z nějakých ušetřených prostředků z roku 2014? Jak se rezort hodlá vypořádat s financováním výzev, které mají menší rozsah, které mohou již v tomto nastávajícím roce přijít, tedy například programy na výměny kotlů nebo zateplení budov. To jsou poměrně malé projekty, které mohou být ovšem velmi užitečné pro občany a jejichž realizace není tak náročná.

Stejný problém nastane, pokud by přece jenom vláda dokončila například jednání o operačním programu životní prostředí a bylo by potřeba vynakládat prostředky na kofinancování. Rovněž tyto prostředky, mají-li být regulérně vynakládány, by měly být v rozpočtu financovány.

A nakonec kdyby opravdu došlo k vyhlašování výzev a jejich realizaci, z jakých prostředků budou financovány náklady na jejich administraci? Myslím, že v případě tak důležitého programu, jako je operační program životní prostředí, není možné říci, tak jak odpověděl pan náměstek ministra financí Ing. Gregor na jednání výboru pro evropské záležitosti, že se to nějak vyřeší prostě, že na to prostředky jsou, že na účtech Státního fondu životního prostředí je 6 mld. korun. Jak už jsem řekl, týká se to i dalších rezortů.

Dalším neřešeným problémem rezortu životního prostředí je požadavek na navýšení výdajů kapitoly o výdaje, které souvisejí s příjmem za emisní povolenky. Je tomu tak, a to je celkem pochopitelné při rozpočtovém financování, že žádný výdaj nesmí být uvolněn, dokud pro něj nebyl v rozpočtu přijat příjem, což u emisních povolenek znamená, že my je nemáme v rozpočtu dopředu, ony budou v rámci aukcí ty příjmy přicházet teprve v průběhu roku. I zde to žádá nějakou systémovou změnu tak, aby například program zelená úsporám, který je právě z příjmů za emisní povolenky, z jejich aukcí, realizován, mohl být financován.

Stejně tak je neřešený problém nedostatku zdrojů na krytí zákonných nároků, které byly vzneseny, zejména se to týká zákonných nároků, které byly vzneseny ve vztahu k Agentuře ochrany přírody a krajiny od Lesů ČR. Jsou to tzv. náhrady za újmy, které byly LČR způsobeny, kdy původně se stát tímto nárokem nechtěl zabývat, protože se nezdálo, že by přesun peněz z jedné kapsy státu do kapsy druhé měl být nějakým problémem, ovšem Agentura ochrany přírody a krajiny začala prohrávat soudní spory v těchto věcech s organizací Lesy ČR a bude potřeba tyto peníze vyplácet zpětně.

Myslím si, že v návrhu rozpočtu tento problém řešený není.

Co se týká příspěvkových a rozpočtových organizací, které zřizuje ministerstvo, tady dochází k zajímavému jevu, který spočívá v tom, že u mnohých těchto organizací dochází k navýšení příspěvku, případně k navýšení výdajů v rámci rozpočtu, který převyšuje avizované navýšení platů pro zaměstnance těchto organizací. Například u Agentury ochrany přírody a krajiny dochází k navýšení o 12 mil., z toho na platy 6 mil. Česká inspekce životního prostředí navyšuje o 12 mil., z toho na platy 3 mil. Národní park České Švýcarsko, což je organizační složka státu, navyšuje o 14 mil. Kč, z toho na platy 0,7. ČHMÚ, Český hydrometeorologický ústav navyšuje o 38 mil., z toho na platy 16. Tady bylo na výboru zodpovězeno, že se jedná o prostředky pro zlepšení služby, což v současné době všichni vítáme a vyžadujeme, aby meteorologická služba fungovala excelentně.

V případech Národních parků Šumava, Krkonošského národního parku a Národního parku Podyjí, tam je to navýšení ve výši 4 mil. Kč v prvním dvou případech a 0,7 mil. Kč v případě Národního parku Podyjí. Je to věnováno pouze a jenom na platy. Opět je tady disproporce. Kam půjdou ty peníze, ta diference mezi nárůstem a využitím na platy? Co bude v těch organizacích realizováno, aby bylo potřeba zvyšovat příspěvky v takovéto výši?

Ještě bych chtěl upozornit na jednu věc. Tou věcí je to, že v rozpočtu našeho resortu narůstají příspěvky pro nevládní neziskové organizace. Narůstají o 10 mil. Kč – z 10 na 20. Vesměs nebo z velké části tedy se jedná o projekty na vzdělávání a osvětu. Tady je potřeba si klást otázku, jaký to má smysl, zdali tyto organizace mají suplovat vzdělávání, které z principu patří do kompetence školského systému. A tady je třeba položit si po pravdě otázku: Nejedná se nakonec o peníze na další šíření zelené ekologistické ideologie? Myslím, že daleko účelněji by bylo možné tyto prostředky vynaložit na projekty, které skutečně zlepšují stav životního prostředí. Toto ale zřejmě návrh rozpočtu v úmyslu nemá.

Ministerstvo financí neakceptovalo žádost o navýšení prostředků na financování opatření v rámci programu péče o krajinu. To byl zase požadavek o navýšení o 50 mil. Kč. Nebyl vyslyšen. V rozpočtu máme položku 76 mil. Kč. Program péče o krajinu je jedinečný program s 18letou tradicí, který podporuje provádění specifické péče o přírodu a krajinu a zajišťuje plnění konkrétních potřeb menšího rozsahu v rámci zvláště chráněných území, financování opatření, která vyplývají z plánu péče o tato území, a také umožňuje realizovat a financovat opatření ve volné krajině – sečení luk, podpora záchranných stanic pro živočichy, případně podpora obcím pro výsadbu izolační zeleně v jejich sídelních územích.

Dovolil bych si tady navrhnout navýšení této položky o 50 mil. Kč a předkládám z toho důvodu pozměňovací návrh, kde navrhuji v kapitole 315 – Ministerstvo životního prostředí na rok 2015, výdajový blok 2.1 Ochrana přírody a krajiny, výdajový okruh 2.1.1 Zlepšování stavu přírody a krajiny – navýšení položky 2.1.1.1 Program péče o krajinu o 50 mil. Kč, a snížení kapitoly 398 – Všeobecná pokladní správa o 50 mil. Kč. Odůvodnění už jsem tady vlastně řekl.

Zároveň tedy vzhledem k tomu, že se jedná o podrobnou rozpravu, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který byl vložen do systému pod číslem 1714.

Dalším výdajovým rozpočtovým místem je Báňský úřad. Tady bych si dovolil nevyjadřovat se k tomu. Není to příliš komplikovaný materiál a já jsem dokonce na jednání výboru pro životní prostředí návrh rozpočtu Báňského úřadu podpořil.

Čemu bych se ale chtěl věnovat ještě, je část rozpočtu týkající se Státního fondu životního prostředí. Tento rozpočet nevykazuje žádné příliš výrazné odchylky od předchozích let. Je třeba ale konstatovat, a to jste si všichni asi museli povšimnout, že navrhovaný rozpočet Státního fondu životního prostředí se daleko více věnuje příjmům než výdajům. Dá se říct, 80 % toho materiálu z hlediska počtu znaků patří rozboru příjmů a zbytek tedy výdajům. Příjmy uvádí v časové řadě, doprovází je grafy. U výdajů dokonce chybí i meziroční srovnání. Není divu, nakonec bych chtěl říct, protože z hlediska příjmů je situace Státního fondu životního prostředí velmi složitá. Tyto příjmy setrvale klesají. Například příjmy z poplatků za odpadní vody klesají o 130 mil. Kč, poplatky za odebrané množství vody o 100 mil. Kč, poplatky ve složce ovzduší klesají o 200 mil. Kč. Poplatky ve složce odpady klesají o 50 mil. Kč. Příjmy z poplatků za autovraky dokonce o 450 mil. Kč. Jedná se vždycky o srovnání s rokem 2006, případně v případě autovraků o srovnání s rokem 2009.

V návrhu je zmiňováno, že by se tento neblahý stav měl vyřešit pomocí legislativních změn, které bychom tady měli provést my na návrh ministerstva nebo lépe řečeno vlády. Ovšem tady je třeba uvést tři zásadní argumenty. Za prvé ta situace asi dokladuje to, že veřejné výdaje vynakládané do zlepšování životního prostředí jsou evidentně naplněny, jsou úspěšně naplněny, a že se životní prostředí zlepšuje a tím tedy klesá poplatková povinnost za jeho zhoršování. Za druhé ani Sněmovna, ani ministerstvo tady nejsou od toho, aby dělaly legislativní změny za účelem příjmů jednoho izolovaného fondu. A nakonec za třetí – zvyšováním poplatků by docházelo ke zvyšování nákladů soukromého sektoru a tím ke snižování konkurenceschopnosti České republiky.

Co se naskýtá, je položit si otázku a ani bych si netroufal na ni chtít nějakou odpověď, ale otázka podle mne musí být položena: Zdali tedy má oprávnění, aby Státní fond životního prostředí nadále existoval.

Co se týká ještě rozpočtu fondu, tak se znovu vracím k tomu, že zde evidentně jsou zde neuvedeny položky na financování operačního programu životního prostředí v roce 2015. To už jsem ale podrobně zmínil, když jsem mluvil o resortním rozpočtu.

Na závěr svého projevu bych si dovolil položit otázku panu ministrovi financí a panu ministrovi životního prostředí. Ta otázka se týká právě připravovaného operačního programu životní prostředí, který ve své šesté verzi uvádí – tady se na to musím podívat – v rámci specifického cíle snižování enviromentálního rizika a rozvíjení systému jejich řízení.

Je to specifický cíl 5, který mezi podporovanými projekty uvádí projekty rekonstrukce zařízení výrob, zabezpečených chemickými látkami. Rekonstrukce chladicího zařízení, změna chladiva, snížení množství kapalného čpavku, náhradou chladicího zařízení, modernizací rozvodů. Protipožární izolace zásobníků LPG. Vybudování bezpečného stáčení vstupních surovinových produktů. Rekonstrukce skladovacích nádrží včetně realizace havarijních jímek. Rekonstrukce skladů hořlavých kapalin. Rekonstrukce skladovacích nádrží kapalných uhlovodíků, rekonstrukce skladů kapalných průmyslových hnojiv, výstavba zabezpečení skladů agrochemikálií. A ještě asi pět dalších.

Typy příjemců těchto příspěvků: právnické osoby, kraje, obce, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace, státní podniky, spolky, pořád dobré, organizační složky státu, podnikatelské subjekty.

Musím si tedy položit otázku, kterou směřuji k panu ministru financí nebo životního prostředí, zdali zde nevzniká konflikt zájmů, zdali to, že je pan ministr financí zároveň majitel agrochemického holdingu Agrofert, neindikuje další z mnoha střetů zájmů. Když se tady mluvilo na začátku dnešního jednání o velikém problému skladu munice ve Vrběticích a Vlachovicích, pan premiér výrazně apeloval na odpovědnost soukromých podnikatelů v těchto skladech. Já si říkám, jestli náhodou také by při skladování chemikálií, agrochemikálií, průmyslových hnojiv kapalných, pevných, já nevím, jakých, hořlavých kapalin, neměli mít tito majitelé, podnikatelé svoji odpovědnost a postarat se o jejich bezpečnost ze svých provozních nebo investičních zdrojů. To je na závěr položená tato otázka.

Tak jako moji kolegové zmínili, samozřejmě budu rád, když podpoříte předložený pozměňovací návrh, jinak samozřejmě můj postoj k návrhu rozpočtu je rezervovaný, a samozřejmě že jej jako opoziční poslanci nepodpoříme.

Děkuji za pozornost.